Březen 2014

Week 13 / 14

31. března 2014 v 0:15 | Markét |  ♠ Týdeník ♠





Tentokrát jsem se musela hodně přemlouvat, abych tenhle článek vůbec začala psát. Trvá totiž notnou dávku času ho vytvořit a já bych se spíš asi měla učit na zítřejší test z ekonomické angličtiny, ale když jsem to tu s tou pravidelností tak hezky rozjela, tak by to byla škoda přerušit :D


Tenhle týden byl celkem šílený. Hned v pondělí jsme psali test z češtiny, z literatury, kterou jsme si měli přečíst. Opravdu jsem těch asi milion stránek přečetla, ale stejně mám pocit, že v tom testu toho budu mít minimum správně :/


Proto jsem se hned druhý den rozhodla, že si spravím náladu nákupy. Tentokrát jsem se vydala na Zličín, abych zabila čas při čekání na přednášku. Zas tolik jsem si toho nepořídila, ale shopping card tu asi stejně zveřejním. Pak jsem původně při další mezeře mezi přednáškami chtěla navštívit jedno knihkupectví, ale kamarádi mě překecali, že půjdeme radši na skleničku vína do úžasné vinárny Na šikmé ploše, kde mají superské ceny :) a to ještě není z úterka všechno! Večer jsem se zúčastnila diskuse s Andreou Běhounkovou, šéfredaktorkou Elle. Sice z ní nečišelo takové charisma jako z jiných přednášejících, ale protože mě strašně zajímalo to téma, a protože Elle čtu docela pravidelně, rozhodně jsem se nenudila.


Ve středu jsem ještě po škole zůstala v Praze a rozjely jsme se s kamarádkou na Vinohrady do baru/kavárny FRA, která je opravdu útulná. Nedat si tam víno, i když už druhé v týdnu, by byl opravdu hřích :p


Čtvrtek jsem se konečně dokopala k návštěvě výstavy Only The Good Ones v Rudolfinu, což jsem měla překvapivě zadarmo :) chtěla bych tu o tom napsat takovou menší recenzi, tak se teď o tom nebudu tolik rozepisovat... Pak jsem ještě rychle zajela do knihkupectví Page Five, které se zaměřuje na graficky hodně zajímavá díla, bohužel ceny tomu odpovídají, ale jelikož mám hodně umělecky založených přátel, tak se tam určitě brzy vydám pro nějaký dárek :)


V pátek jsem musela do Prahy, i když jsem neměla školu. Od Markething.cz jsme totiž měli focení do medailonků o redaktorech. No, jako ne že bych na fotce vypadala úplně modelkovsky, ale žádná velká hrůza se naštěstí nekonala a navíc ty fotky budou malé a černobílé, takže tím líp :D ale aspoň jsem poznala jeden příjemný malý foto ateliér na Malé Straně :)


O víkendu jsme doma ubytovali dědu, který přijel zdaleka na návštěvu, ale já si ho stejně moc neužila, protože jsem se pilně učila :/ dokonce jsem kvůli angličtině odmítla i jednu akci, to už je u mě co říct :D


A jaký byl váš týden?


V celém článku můj každotýdenní chaos...



Recenze knihy Město z kostí od Cassandry Clare

29. března 2014 v 17:10 | Markét |  ♠ Books ♠



Cassandra Clare - Město z kostí



Hned po skvělém čtení, které mi nachystal Ken Follett v podobě Sněžné slepoty, jsem sáhla po této knize, podle které byl nedávno natočen film (City of Bones: Mortal Instruments). Přiznávám bez mučení, že fakt, že jednu z rolí ztvárnil Jonathan Rhys Meyers byl pravděpodobně rozhodující.


Bohužel se ukázalo, že obal, který vypadá opravdu dětinsky, naprosto odpovídá i celkovému vyznění knihy. Záměrně jsem tu zmiňovala, že bezprostředně předtím jsem četla Folletta, který je jedním z nejkvalitněji píšících současných autorů, takže ten kotrast byl o to zřetelnější. Samozřejmě chápu, že to je primárně kniha pro mladé puberťáky, ale i to se dá napsat chytlavě, viz. Harry Potter a konec konců i Stmívání.


Styl psaní Cassandry Clare mě tedy moc nezaujal a to samé se dá říct i o ději. Jenom nastíním jeho základní rysy. Mladá dívka Clary si jednoho večera vyrazí do klubu se svým kamarádem Simonem a tady narazí na skupinku lovců stínů, které ovšem může vidět jen ona. To je jen začátek problémů, které na Clary čekají. O něco málo později je totiž její matka unesena, a prsty v tom mají zcela nepochybně démoni. Před Clary a Simonem se tak otevírá zcela nový svět plný vlkodlaků, upírů, víl a dalších nadpřirozených bytostí.


Ne že by byla zápletka vyloženě špatná, jen bylo trochu rozčilující, že jsem jako čtenář na všechno přicházela tak o sto stran dřív, než hlavní hrdinové. Ti pak v mých očích působili trochu natvrdle. Přiznávám ale, že poslední dějový zvrat jsem opravdu nečekala, takže mi přece jen jedno překvapení bylo přichystáno.


Přesto bych tuhle knihu zase tak úplně nezavrhovala. Ono když se dostanete přes všechna ta příšerná dějová klišé, předvídatelnost a trochu ubíjející rozvleklost, čeká vás závěrečné rozuzlení, kde už se podstatně zvyšuje tempo i překvapivost a hlavní hrdinové vám konečně začnou připadat jako svéprávné bytosti, které vás navíc baví. Jen škoda, že až na posledních několika desítkách stránkách z celkových asi čtyři sta..


Teď jsem jen na rozpacích, jestli se pokoušet dočíst celou trilogii. Sice mě Město z kostí po většinu času nudilo, ale třeba už ty další knížky budou v podobné formě, jako těch posledních několik stránek.


Nakonec krátká ukázka, abyste si mohli udělat jakž takž představu ;)


"KRASOMILE POHROMO!" Ten hluboký hlas patřil překvapivě malému muži, kterému mohlo být něco málo přes třicet. Měl svalnatou postavu, hladce oholenou hlavu a špičatou kozí bradku. Namířil na Krasomila třesoucí prst. "Někdo mi právě nalil svěcenou vodu do nádrže motorky. Je zničená. Úplně k ničemu. Všechny trubky se roztavily."
"Roztavily?" zamumlal Krasomil. "Jak příšerné."
"Chci vědět, kdo to udělal." Muž vycenil zuby a odhalil tak dlouhé špičaté tesáky. Clary na ně fascinovaně zírala. Vypadaly úplně jinak, než jak si upíří tesáky představovala, byly totiž tenké a ostré jako jehly. "Myslel jsem, že jsi přísahal, že tu dnes večer nebudou žádní vlčí lidé, Pohromo."
"Žádné děti luny jsem nepozval," řekl Krasomil a zkoumal své třpytivé nehty. "A to právě kvůli těm vašim pitomým tahanicím. Jestli někdo se nědo rozhodl sabotovat tvoji motorku, nebyl to můj host, takže to není můj problém." Vykouzlil na tváři podmanivý úsměv.
Upír zařval vzteky a učinil výpad prstem směrem ke Krasomilovi. "Chceš mi říct, že..."
Krasomil maličko škubnul třpytivým ukazováčkem, tak neznatelně, až měla Clary pocit, že se vlastně vůbec nepohnul. Upír se uprostřed řevu zarazil a rukama si sevřel hrdlo. Jeho ústa se pohybovala, ale nevycházel z nich žádný zvuk.
"Už bys měl asi jít," řekl čaroděj líně a doširoka rozevřel oči. Clary si překvapeně všimla, že má zornice ve tvaru svislé škvíry, stejně jako kočky. "Hned." Roztáhl prsty na ruce a upír se obrátil tak prudce, jako by ho někdo chytil za ramena a otočil ho. Vmísil se zpět do davu a zamířil ke dveřím.
Jace si pro sebe hvízdnul. "To bylo působivé."



Week 12 / 14

24. března 2014 v 0:42 | Markét |  ♠ Týdeník ♠




Neuvěřítelné..třetí týden po sobě v řadě, prosím potlesk :D i když to teda jde na úkor mého studování češtiny a angličtiny, kterému jsem moce nedala :D


Tenhle týden jsem vůbec tomu učení moc nedala, protože nakonec byl nabitější, než bych čekala. Vlastně ne, v pondělí jsem se škole věnovala docela intenzivně, protože jsme s kamarádem prezentovali naši analýzu reklamní kampaně Vodafone (Ratměřice) a řekla bych, že na to, že jsme to dělali večer předtím, se nám to dost povedlo :)


Ve středu jsem sice vůbec školu neměla, ale do Prahy jsem jela stejně, protože jsme měli poradu od Fashion-map.cz (prosím všechny nadšence do módy, aby tu stránku navštěvovali :p) a kromě toho, že jsem byla pochválená, jak hezky spravuju kalendář mi byl nabídnut i jeden článek, tak snad ho stihnu sesmolit do deadlinu.


Ve čtvrtek jsme měli takový improvizovaný sraz od základky, kdy se nás pár sešlo na vínko a pivo do jedné hospůdky nedaleko našich domovů. V pátek jsem pak s jedním kamarádem ze základky navštívila naše drahé kladenské divadlo, konkrténě hru Vinnetou. Ta nám natolik zvedla náladu, že jsme odtud pokračovali zase rovnou na víno :D


V sobotu byl velký den, protože jsme jela na školení průvodců na Konopiště. I když tam letos budu už třetí rok, stejně jsem se toho školení musela účastnit. Ale vůbec mi to nevadilo, aspoň jsme se s ostatníma zase jednou sešli. Vždycky mám zvláštní pocit, když tam jedu, po tolika měsících, co jsem tam strávila, už je to skoro můj druhý domov a mám tam na to spoustu vzpomínek. Bohužel se mi taky vybavilo, jak tam za mnou jezdil jeden člověk, se kterým už se teď tolik nebavím, což mě hrozně mrzí:( ale návštěva benešovské cukrárny s průvodci moje chmury rychle zahnala:)


Dneska se mi nestalo nic zvláštního, akorát jsem čekala na holku, kterou jsem měla doučovat účetnictví, ale nepřišla :D


V celém článku klasický mix ;)



Recenze knihy Sněžná slepota od Kena Folletta

18. března 2014 v 21:26 | Markét |  ♠ Books ♠



Ken Follett - Sněžná slepota



Původní plán článků šel do háje a místo toho jsem si založila novou rubriku, kde bych chtěla sdílet knížky, které jsem přečetla, a které se mi líbily..a nebo taky ne.


Začnu s knihou od skotského autora Kena Folletta, který je autorem slavné knihy Pilíře země, které mě naprosto získaly, a přestože mají k tisíci stranám, rozhodně si udělám čas a ještě jednou si je přečtu. Tohle ale není recenze o Pilířích, i když podobnosti, hlavně ve stylu psaní, by se tu jiště taky našly. A právě díky nim jsem dostala chuť prozkoumat Follettova další díla, jestli to nebyla jen náhoda. Přestože mě odrazoval poněkud lacině znějící název (tady překlad nebyl milosrdný a z Whiteout udělal tuhle hrůzu:D) jsem se odvážně pustila do čtení.


Na začátku se seznamujeme se zámožnou rodinou Oxenfordových. Vůdcem klanu je Stanley, postarší muž a geniální věděc v jedné osobě. Je ředitelem a majitelem firmy, která se zabývá výkumem virů a protilátek na ně. O bezpečnost tohoto objektu se stará Toni Gallová, bývalá policistka, která do laboratoří vnesla nový řád a mimo jiné také chová city právě ke Stanleymu, který žije sám od doby, kdy mu zemřela jeho žena na rakovinu. S ní měl tři děti - Olgu, Mirandu a konečně Kita, který je černou ovcí rodiny. Vězí po krk v dluzích a rozhodne se otci ukrást z laboratoře jeden z jeho preparátů.


Tolik tedy zhruba k ději. Ačkoliv to možná vypadá na první pohled jako slátanina, rozhodně to tak není. Stránky jsem hltala doslova po stovkách, tak to bylo čtivé! Hlavně poslední pasáž, která si v ničem nezadala v napínavých thrillerech. Ken Follett umí skvěle děj vygradovat, jak dokázal už ve zmiňovaných Pilířích. Asi nejvíc se mi na jeho knihách líbí to, že když se zdá, že jeho hrdinové už mají skoro vyhráno a jsou ze svízelné situace venku, vždy se stane něco, co zmaří všechny jejich naděje. To čtenáře pořád udržuje ve střehu a nemůžete tak snadno odhadnout, co se za několik řádků stane.


Jediné, co se mi zas až tolik nezamlouvalo byl samotný závěr, respektive epilog. Po skvělém finále už to byl spíš jen takový ocásek, navíc dějově absolutně nepodstatný a jen zbytečně popisný. Ale chápu, že dodatky typu "rok poté" všude po světě teď letí, tak se na Folletta asi nemůžu zase tak zlobit..


Jinak ale dílu nemůžu nic vytknout, první půle byla sice slabší, ale autor ji skvěle využil pro vykreslení základních charakteristik všech postav a navození té správné atmosféry. Posledních sto stránek ale bylo naprosto perfektních. Byla jsem tak napjatá, že jsem nemohla usnout, aniž bych věděla, jak to dopadne, a tak jsem četla dál a dál a opravdu jsem to dorazila. A přestože už na první stránce poslední stovky by se dalo napětí krájet, Follett ho dokázal ještě vystupňovat, až jsem si myslela, že v tomhle tempu to přece nemůže být až do konce, on ale ukázal, že je v tomhle nepřekonatelný mistr. Ani u Dana Browna jsem nepocítila takové tu nutkání, že prostě musím číst dál, i když se tím ochuzuji o cenné hodiny spánku.


Pro dobro této knihy, i ostatních děl Kena Folletta však doufám, že nedojde k jejich zfilmování. Mini seriál Pilíře země dopadl katastrofálně, aspoň mně to tak přislo, protože znám originál. Nikdo podle mě nedokáže přenést na plátno kvalitu jeho písma, které je opravdu hodně atmosferické.


Na závěr malý úryvek, dějově nepodstatný..


Stanley vytáhl z kapsy červený puntíkovaný šátek a nenápadně si osušil tvář. "Doufám, že to zabere."
"To uvidíme v poledních zprávách. Teď bys měl zmizet, jinak se tě všichni jako jeden muž pokusí odchytit a získat pro sebe exkluzivní rozhovor." Stanley byl ve stresu a Toni ho chtěla ochránit.
"Máš pravdu. Stejně musím zaskočit domů." Bydlel na farmě na útesu, asi osm kilometrů od laboratoře. "Rád bych osobně uvítal celou rodinu."
Toni pocítila zklamání. Těšila se, že teď spolu celou tiskovku pořádně proberou. Ale nahlas řekla jen: "Dobrá. Budu sledovat reakce."
"Naštěstí nikdo nepoložil tu nejhorší otázku."
"Jakou?"
"Nakolik je virus Madoba-2 léčitelný."
"Léčitelný?"
"Ať je infekce sebevíc smrtící, obvykle ji nějaké procento nakažených přežije. Čím je nemoc nebezpečnější, tím je číslo nižší."
"A jaké je u Madoby-2?"
"Nulá celá nula," odpověděl Stanley.



Week 11 / 14

17. března 2014 v 0:49 | Markét |  ♠ Týdeník ♠





Ta animace nějak nemá s tím článkem moc společného, ale je prostě perfektní! The Crazy Ones rocks! :D


Tenhle týden jsem byla stále nemocná, v úterý už jsem měla fakt depresi, protože fakt nesnáším, když mě něco omezuje a navíc takhle dlouho :/ ale snad už je to na cestě k lepšímu. Možná, kdybych uměla marodit a něco vyležet, ale já jsem spíš bojovný typ no..


Největší vzrůšo teda bylo, že jsem si udělala pořádek v šuplíku ve stole, aspoň mi dělá radost, jak je to tam teď hezky srovnané :D na jak dlouho asi..


Mimo školu jsem se dostala ven akorát v sobotu, kdy měl děda krásné 77. narozeniny a na tuhle událost bych se plazila i po čtyřech! Bylo to krásné rodinné setkání..možná je to klišé, ale čím je člověk starší, tím víc si tyhle drahocenné chvilky užívá. Načalo se portské (to máme v rodině nejraději :p) a zakrojil se "Karel" - děda tak říká dortu Schwarzvald, zřejmě mu to připomíná Schvarzenberga, kterého nemá rád :D to já jsem sice příznivec, ale do dortu jsem se pustila s chutí.


Nový týden začíná, tak snad tu příště zas nebudu psát, jak jsem pořád nemocná..ale tentokrát už na to stejně nemám čas, protože toho mám spoustu naplánovaného :)


V celém článku najdete takovou tu namixovanou klasiku..



Kam do divadla v sezoně 2013/2014

15. března 2014 v 22:37 | Markét |  Divadelní hry



Kdo mě znáte, víte, že jsem tak trochu divadelní fanoušek a většinou se tam tak jednou měsíčně dostanu. A to dokonce i teď, když mám miliardu jiných aktivit. Většinou se sem taky snažím dávat recenze, ale ne vždycky to vyšlo/vyjde, takže si říkám, že by možná někteří ocenili pár tipů, na co případně zajít.


1. Muzikál
Mata Hari - Divadlo Broadway


Recenze na tenhle muzikál už tu byla (http://matulinka2412.blog.cz/1401/recenze-muzikalu-mata-hari) a asi si pamatujete, že jsem nebyla zrovna dvakrát nadšená. Stejně si ale myslím, že pokud jde o takové ty muzikály v pravém slova smyslu, je Divadlo Broadway tím nejlepším místem. Navíc hodně lidí z tohoto díla bylo nadšených, takže třeba to byl jen můj osobní pocit, že se to zas až tolik nepovedlo.. Každopádně, co jsem tomu nepřela ani já, je vidět, že rozpočet byl více než štědrý a nešetřilo se tak na kvalitních hercích, kostýmech, tanečnících ani na nádherně zpracovaných kulisách.


Více v Celém článku



Week 10 / 14

9. března 2014 v 20:26 | Markét |  ♠ Týdeník ♠



Nad pravidelností téhle rubriky by člověk zaplakal, ale co se dá dělat :D


Můj týden nebyl zrovna dvakrát akční, protože jsem byla nemocná, jelikož se na mně podepsalo celodenní moknutí v Benátkách. Nicméně začala jsem celkem slibně. V pondělí jsem si řekla, že si zasloužím odpočinek a vynechala jsem školu. Odpoledne jsem měla jenom pracovní schůzku kvůli fashion-map.cz (like us on facebook, please https://www.facebook.com/FASHIONMAP.cz) a odtamtud jsem šla rovnou do Státní opery na Labutí jezero, což byl nádherný zážitek. Protože jsem ale vyšla jenom v lodičkách, druhý den mě okamžitě začalo bolet v krku, takže jsem opět musela, tentokrát nedobrovolně, vynechat školu. A zrovna kontrolovali na jedné přednášce docházku, přitom až do té doby jsem tam pokaždé byla!


Na středu už jsem měla dlouho dohodnuté kino s jedním kamarádem, takže jsem to nechtěla odříkat. Promítal se starý film Siréna, který byl točen u nás na Kladně. Předtím byla i docela zajímavá přednáška a debata s pamětníky. Bohužel mi ale tenhle zážitek celkem přitížil a cestou domů se mi úplně motala hlava.


Ve čtvrtek jsem se odhodlala jít na přednášku, i když mi pořád bylo mizerně. Nakonec jsem tam zůstala i na redakční poradu markething.cz (like us on facebook https://www.facebook.com/markething.cz), ale stálo mě to teda velké sebezapření.


V pátek jsem se věnovala odpočinku, protože včera jsem pořádala velkou domácí partu s tématem "rodiče odjeli na hory". Já jsem bohužel nemohla moc pít, kvůli nemoci, ale i tak se to myslím vydařilo..což taky usuzuju z toho, že nikdo před třetí neodešel :)


Pod tímhle mým výplodem najdete klasický mix - výtah z fashion blogů, nějaké to video z YT, gify z tumblr atd. :)


Klik na Celý článek



Benátky v několika fotografiích

8. března 2014 v 0:33 | Markét |  Me & My Life



Tenhle víkend jsme se konečně pořádně odměnili za zdárně absolvované první zkouškové období, a to ve velké stylu - výletem na benátský karneval. Na veletrhu cestovního ruchu v Praze jsme okamžitě skočili po výhodné nabídce CK Victoria, která tento výlet nabízela za neuvěřitelných 990 Kč! Sice jsme ještě dopláceli transport Praha-Brno, ale i tak jsme se dostali jen lehce přes tisíc. Pro srovnání, jiné kanceláře nabízely to samé okolo pěti tisíc.


Vypadalo to tak, že jsem okolo sedmé vyjeli mikrobusem z Prahy, za tři hodiny jsme značně natřesení po absolvování jízdy na D1, přesedli do dvoupatrového autobusu, který nás přes Vídeň a Graz dovezl až do Punta Sabbioni, přístavního města, odkud jsme jeli vaporettem (místní městská hromadná lodní doprava) na ostrov Burano, pak na Murano a nakonec do samotného historického centra Benátek, které bylo přeplněno lidmi v honosných a jistě nákladných maskách. Večer jsme se pak vydali znovu lodí do Punta Sabbioni a odtud stejnou cestou do Čech.


Počasí nám bohužel moc nepřálo, celou dobu intenzivně pršelo, takže jsme byli promoklí na kost, ale i tak můžem říct, že jsme si to opravdu užili :)


A teď již těch několik slíbených fotografií, všechny jsou mým dílem, tak prosím, nikam dál nešířit :)


Tahle fotka se mi moc líbí, protože dokonale odráží skutečnou atmosféru, jakou jsme zažili na ostrově Burano - přístavní město pod kanonádou dešťových kapek, ale stále poklidné a ideální pro procházení.

Další jsou v Celé článku