Recenze knihy Sněžná slepota od Kena Folletta

18. března 2014 v 21:26 | Markét |  ♠ Books ♠



Ken Follett - Sněžná slepota



Původní plán článků šel do háje a místo toho jsem si založila novou rubriku, kde bych chtěla sdílet knížky, které jsem přečetla, a které se mi líbily..a nebo taky ne.


Začnu s knihou od skotského autora Kena Folletta, který je autorem slavné knihy Pilíře země, které mě naprosto získaly, a přestože mají k tisíci stranám, rozhodně si udělám čas a ještě jednou si je přečtu. Tohle ale není recenze o Pilířích, i když podobnosti, hlavně ve stylu psaní, by se tu jiště taky našly. A právě díky nim jsem dostala chuť prozkoumat Follettova další díla, jestli to nebyla jen náhoda. Přestože mě odrazoval poněkud lacině znějící název (tady překlad nebyl milosrdný a z Whiteout udělal tuhle hrůzu:D) jsem se odvážně pustila do čtení.


Na začátku se seznamujeme se zámožnou rodinou Oxenfordových. Vůdcem klanu je Stanley, postarší muž a geniální věděc v jedné osobě. Je ředitelem a majitelem firmy, která se zabývá výkumem virů a protilátek na ně. O bezpečnost tohoto objektu se stará Toni Gallová, bývalá policistka, která do laboratoří vnesla nový řád a mimo jiné také chová city právě ke Stanleymu, který žije sám od doby, kdy mu zemřela jeho žena na rakovinu. S ní měl tři děti - Olgu, Mirandu a konečně Kita, který je černou ovcí rodiny. Vězí po krk v dluzích a rozhodne se otci ukrást z laboratoře jeden z jeho preparátů.


Tolik tedy zhruba k ději. Ačkoliv to možná vypadá na první pohled jako slátanina, rozhodně to tak není. Stránky jsem hltala doslova po stovkách, tak to bylo čtivé! Hlavně poslední pasáž, která si v ničem nezadala v napínavých thrillerech. Ken Follett umí skvěle děj vygradovat, jak dokázal už ve zmiňovaných Pilířích. Asi nejvíc se mi na jeho knihách líbí to, že když se zdá, že jeho hrdinové už mají skoro vyhráno a jsou ze svízelné situace venku, vždy se stane něco, co zmaří všechny jejich naděje. To čtenáře pořád udržuje ve střehu a nemůžete tak snadno odhadnout, co se za několik řádků stane.


Jediné, co se mi zas až tolik nezamlouvalo byl samotný závěr, respektive epilog. Po skvělém finále už to byl spíš jen takový ocásek, navíc dějově absolutně nepodstatný a jen zbytečně popisný. Ale chápu, že dodatky typu "rok poté" všude po světě teď letí, tak se na Folletta asi nemůžu zase tak zlobit..


Jinak ale dílu nemůžu nic vytknout, první půle byla sice slabší, ale autor ji skvěle využil pro vykreslení základních charakteristik všech postav a navození té správné atmosféry. Posledních sto stránek ale bylo naprosto perfektních. Byla jsem tak napjatá, že jsem nemohla usnout, aniž bych věděla, jak to dopadne, a tak jsem četla dál a dál a opravdu jsem to dorazila. A přestože už na první stránce poslední stovky by se dalo napětí krájet, Follett ho dokázal ještě vystupňovat, až jsem si myslela, že v tomhle tempu to přece nemůže být až do konce, on ale ukázal, že je v tomhle nepřekonatelný mistr. Ani u Dana Browna jsem nepocítila takové tu nutkání, že prostě musím číst dál, i když se tím ochuzuji o cenné hodiny spánku.


Pro dobro této knihy, i ostatních děl Kena Folletta však doufám, že nedojde k jejich zfilmování. Mini seriál Pilíře země dopadl katastrofálně, aspoň mně to tak přislo, protože znám originál. Nikdo podle mě nedokáže přenést na plátno kvalitu jeho písma, které je opravdu hodně atmosferické.


Na závěr malý úryvek, dějově nepodstatný..


Stanley vytáhl z kapsy červený puntíkovaný šátek a nenápadně si osušil tvář. "Doufám, že to zabere."
"To uvidíme v poledních zprávách. Teď bys měl zmizet, jinak se tě všichni jako jeden muž pokusí odchytit a získat pro sebe exkluzivní rozhovor." Stanley byl ve stresu a Toni ho chtěla ochránit.
"Máš pravdu. Stejně musím zaskočit domů." Bydlel na farmě na útesu, asi osm kilometrů od laboratoře. "Rád bych osobně uvítal celou rodinu."
Toni pocítila zklamání. Těšila se, že teď spolu celou tiskovku pořádně proberou. Ale nahlas řekla jen: "Dobrá. Budu sledovat reakce."
"Naštěstí nikdo nepoložil tu nejhorší otázku."
"Jakou?"
"Nakolik je virus Madoba-2 léčitelný."
"Léčitelný?"
"Ať je infekce sebevíc smrtící, obvykle ji nějaké procento nakažených přežije. Čím je nemoc nebezpečnější, tím je číslo nižší."
"A jaké je u Madoby-2?"
"Nulá celá nula," odpověděl Stanley.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | Web | 23. března 2014 v 9:38 | Reagovat

Jaký byl původní plán článků? Doufám, že budeš stále přidávat zajímavosti z tvého týdne, máš opravdu o čem psát a krásně se to čte :))
Po nějaké knize od Kena Folletta se zítra podívám v knihovně, navnadila jsi mě :). Ale bojím se rozsáhlých charakteristik postav...při nejhorším jí vrátím nedočtenou :D :)

2 Katka Katka | Web | 24. března 2014 v 20:54 | Reagovat

O Pilířích země jsem slyšela jen jako o seriálu, ale nikdy jsem to ani neviděla a a ani jsem netušila, že je to podle knihy O_O , ani tohoto autora neznám a to jsem přitom docela velký čtenář :D. Z toho, jak Sněžnou šlápotu popisuješ to rozhodně nezní špatně, ale i tak si nejsem jistá jestli to je kniha pro mě :(, možná bych si spíš přečetla ty Pilíře, no uvidíme stejně teď moc nemám čas číst něco zábavného, jen nějaké bichle do školy :(

3 Nataly ^^ Nataly ^^ | Web | 25. března 2014 v 23:24 | Reagovat

O tejto knihe čítam prvýkrát.. ale musím povedať, že to vyzerá celkom zaujímavo :)Fúú, ja už si ani nepamätám.. keby som naposledy čítala nejakú knihu.. Strašne dávno. A pritom mám doma asi 6 nejakých neprečítaných. Väčšinou teraz čítam po internete príbehy v angličtine. Normálne rozmýšľam, že si prečítam aj knihu v angličtine.. ak sa na to budem cítiť :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama