Duben 2014

Week 16 / 14

21. dubna 2014 v 23:48 | Markét |  ♠ Týdeník ♠





Tentokrát je tu Týdeník o den později. Většinou ho přidávám v neděli v noci, ale protože jsem byla ještě v prázdninovém módu, je tu až teď :) ..byli jste vyděšení, že nic nebude? :p


Můj týden vypadal podobně, jako ty ostatní zatím. V pondělí se nedělo nic zvláštního, pokud nepočítáte horečnou práci na seminárce. Úterý pak bylo tradičně náročné, ale bez vinné přestávky se neobešlo :) před Filmovým seminářem jsem pak zaskočili ještě do vietnamského bistra. Moc všem "Vietnam" doporučuju, chuťově je blízký Číně, ale je o dost zdravější a navíc je sympatické, že do rizota, nudlí atd. používají sezonní potraviny, takže pokaždé to chutná trošku jinak. Když jsme se tak dobře nadlábli, vyrazili jsme na film, promítala se Vášeň mezi řádky. Ten film mě pěkně zklamal, takže ani recenze nebude..byla to taková nuda, že už tím nechci ztrácet další čas.


Ve středu jsem neměla školu, když jsem to skombinovala s lenivou náladou, strávila jsem skoro celý den sledováním Upířích deníků a Zoufalých manželek. Ano, po sto letech jsem se dostala k seriálům :D


Ve čtvrtek jsem plánovala jenom školu a pak honem domů, ale nakonec jsem si řekla, že ještě na chvilku zajdu na autorské čtení do jednoho hipsterského doupěte. Z chvilky se stala věčnost, protože jsem tam potkala i pár lidí od nás, se kterými jsem neměla dlouho šanci si pokecat..z toho jsem pak dostala hlad a ..bože, miluju Prahu.. tam když dostanete v noci chuť na sushi, tak do pěti minut narazíte na restauraci, kde ho dělají. Bylo výborné a jako pozornost podniku jsme dostali ještě panáka čehosi na cestu. Skončilo to tak, že jsem nafotila sexy photoshoot se sochou indiána :D


Pak jsem jen dodělávala esej a v neděli jsem jela na sraz se střední. Nečekala jsem od toho nic extra, protože jsme nebyli dobrý kolektiv, ale nakonec jsem byla mile překvapena. Sice to bylo občas takové divné, ale vzhledem k tomu, že jsem si před rokem říkala, že my už se nikdy nesejdem, tak to byl vlastně úspěch.


A co váš týden?

V celém článku víte, co čekat..



Sarah Michelle Gellar news #1 (january-april 2014)

19. dubna 2014 v 18:35 | Markét |  Sarah Michelle Gellar





Blog se sice posunul směrem k jiným tématům, ale to neznamená, že jsem zanevřela na své dřívější oblíbence. V předchozím článku jste tak mohli najít Bangel fanvidea a teď je tu pár novinek o Sarah Michelle Gellar. Protože už nemám čas na nějaké pravidelné přidávání článků, nemělo by dál smysl sem tam dát nějakou akci..mnohem líp se mi jeví udělat jednou začas jeden souhrnný článek, který mě i vás uvede do obrazu. A tady je první session :)



7. 1.

Sarah promovala epizodu Sesame Street, ve které se objevila. Na YouTube se objevil Sářin (a Elma) pokus vysvětlit slovo "disappointed". Nečekejte žádný super vtipný zázrak, ani nic moc zajímavého, ale je to pořad pro děti, a když už nic jiného, to slovo bylo vysvětleno skvěle.



Bangel fanvideos #7

16. dubna 2014 v 18:19 | Markét |  ♠ Videa ♠





Asi jste si všimli, že v posledních pár měsících se obsah blogu rapidně změnil. Ovšem vím, že sem aspoň zčásti chodí pořád ti samí lidé, tak tohle je zpráva pro vás.. ještě jsem se úplně nevzdala původního ladění těchto stránek a občas se tu mihne nějaký záblesk, jako třeba teď. Znovu jsem se vrhla na vyhledávání nových Bangel fanvideí. Bohužel ale buď mé schopnosti uvadly nebo prostě upadá fanouškovská základna tohoto páru, protože jsem nemohla najít skoro žádná pořádná, přitom to nikdy nebyl problém :/ Přidávám teda jenom tři s tím, že žádné z nich není úplně to ono.. nejvíc se líbí Sail, to je krásně upravené, kvalitní a ještě se skvělou muzikou, ale problém je v tom, že je to jenom o Buffy a Angel se tam mihne asi na vteřinku, i tak se mi ale líbilo :) kvalitní po všech stránkách je taky We found love, ale to mě zase trošičku nudilo a kdybych měla větší výběr, tak bych ho sem asi nevkládala. Surrender je zajímavě sestříhané a s pěknou atmosférou, ale tady místy značně pokulhává kvalita obrazu.. takže všichni, kdo to umíte se Sony Vegasem, hurá na Bangel videa, ať má dušička klid :D











Week 15 / 14

14. dubna 2014 v 0:45 | Markét |  ♠ Týdeník ♠





/jen tak na okraj, ten citát Lorelai mě dost vystihuje :D /


Tenhle týden byl celkem podobný tomu předchozímu.. zase jsem měla přes týden spoustu aktivit a pak jsem celý víkend proválela doma. Respektive vyloženě prospala..asi bych s tím měla začít něco dělat :D


V pondělí jsem měla prezentaci na Accounting Hall of Fame. Docela mě to téma i bavilo, já třeba vůbec nevěděla, že něco takového existuje, takže udělat si okolo toho takový malý research rozhodně neuškodilo :)


Úterý bylo tradičně nabité. Kvůli tomu, že jsem úplně zapomněla, že bych měla jít do knihovny, jsem musela vynechat první přednášku a do Prahy jsem tak jela až na tu další. Aspoň jsem tam ale nemusela tradičně tři hodiny čekat. Další čekání už vždycky bývá podstatně zábavnější, skoro by se totiž dalo překřtít na vinnou pauzu. Už máme i náš podnik, na který rozhodně nedáme dopustit (Na šikmé ploše - široký výběr, dobré ceny, dobrá lokace - Národní třída). Po přednášce pak následoval Filmový seminář. Promítal se úžasný film Ona, recenzi už jsem přidávala.


Ve středu jsem nic moc nedělala, jenom jsem prostě jela do školy a zpátky..zato ve čtvrtek! :p takovou party jsem už dlouho potřebovala. Kamarád měl narozeniny a já se rozhodla, že mu prostě musíme uspořádat oslavu, zdá se, že všichni měly stejné potřeby jako já, takže nakonec jsme to pojali ve velkém, včetně dortu a čepiček. Ale stejně jsme nečekali, že skončíme uprostřed noci v bytě našeho šéfredaktora, který nám ochotně udělal vajíčka a ještě byl tak laskav, že nás u sebe nechal přespat :D Bylo to skvělé a kamarád byl skoro dojatý a pořád nám děkoval, takže z toho máme opravdu dobrý pocit a plánujeme repete :)


V pátek jsem teda absolvovala kocovinovou jízdu z Prahy domů a pak celý víkend nedělala naprosto NIC.


A co váš týden?


V celém článku klasika...



Recenze filmu Ona

11. dubna 2014 v 16:06 | Markét |  Filmíky



Ona / Her (Spike Jonze)



V úterý jsem měla tu možnost na našem Filmovém semináři zhlédnout film Ona, o kterém jsem předtím vlastně vůbec neslyšela, takže jsem logicky nemohla mít ani žádná očekávání. O to víc jsem byla překvapená, jaká bomba to byla! Sice jsem měla za sebou dlouhý náročný den, ale u tohohle snímku jsem si báječně odpočinula, pobavila se i dojmula.


Sama od sebe bych na tenhle typ filmu asi do kina nešla. Takové ty vědecké náměty, jestli se to tak dá říct, mě nechávají většinou chladnou, ale tady díky bohu nešlo vůbec o přehlídku zářivé techniky budoucnosti, i když kdyby chtěl, režisér tu měl spoustu příležitostí se tzv. "vyřádit". Děj se odehrává v Los Angeles v blíže neurčeném roce. Hlavní hrdina Theodore pracuje jako autor dopisů na zakázku. Právě jeho díla patří k firemním nejlepším, a to i přesto, že má před sebou rozvod, kterým ukončí vztah se svou osudovou láskou. A právě v tomto citlivém rozpoložení si pořizuje operační systém, jakéhosi virtuálního společníka, který je mu ušit přesně na míru. I když se jedná pouze o hlas, Theodore brzy začne se "Samanthou" navazovat bližší vztah a překvapivě její pohled na svět mu vrátí sílu do života.




Theodora ztvárnil Joaquin Phoenix, kterého byste tu ale poznávali jen stěží. Jeho sex appeal byl dokonale zamaskován, abychom mu více věřili roli onoho citového ztroskotance. Hlas Samanthy zase patřil Scarlett Johansson. A to si myslím, že bylo strategické rozhodnutí, protože to chtělo opravdu silný hlas a ten v jí dozajista tvůrci našli. Přestože se na plátně neobjeví ani jednou, stejně bych její výkon označila za mistrovský..akorát nevím, jak by to bylo s případnou nominací na Oscara. Někdo by sice mohl namítat, že je to jen takový výkon napůl, ale já si naopak myslím, že uhrát tak velkou roli s takovou škálou emocí a mít k tomu dispozici jenom hlas, to je opravdu vysoké herecké umění..


Ale Ona nestojí jen na hereckých výkonech, a dokonce ani na ději. Vlastně ani nedokážu přesně popsat, co mě na tom tolik oslovilo. Možná ta celková atmosféra, vyznění a neustálý balanc na hranici vážnosti, lehkosti až téměř komičnosti. Co se týče té komické složky, ta byla opravdu perfektní. V této oblasti dostala technika o něco větší prostor, třeba hláškující virtuální cosi nebo úžasná hra "Perfektní máma", ukázek z ní bych snesla klidně víc.


Celkově jsem dala filmu čtyři hvězdičky. K té páté maloučko chybělo a troufám si tvrdit, že na vině je trochu moc dlouhá stopáž. Když zbývala asi půl až tři čtvrtě hodina do konce, všichni jsme už tak trochu pokukovali po hodinkách a děj se moc nehýbal. Přesto ale musím říct, klobouk dolů před režisérem Spikem Jonzem, který měl v repertoáru dozatím srandičky Jackass a najednou se vytasí s Vlkem z Wall Street a teď s Her. Těším se, čeho dalšího se od něj ještě dočkáme.


"Sometimes I think I have felt everything I'm ever gonna feel. And from here on out, I'm gonna feel anything new. Just lessers versions of what I've already felt."





Week 14 / 14

7. dubna 2014 v 1:21 | Markét |  ♠ Týdeník ♠





Magický 14. týden roku 2014 byl pro mě stejně hektický, jako každý jiný, ale nějaké to štěstíčko mi také přinesl :)


V pondělí jsem psala ten avizovaný test z ekonomické angličtiny, ze kterého jsem se v minulém článku maličko hroutila. Měla jsem z toho dobrý pocit, v podstatě všechno jsem věděla a získala jsem krásných 44 bodů z 50. No, možná jsem původně čekala i o něco víc, ale tenhle výsledek je také uspokojivý.


V úterý jsem musela odevzdávat esej na hodně crazy téma "Marketing Sobotkovy vlády jako předpoklad politického přežití". Nejdřív jsem myslela, že jsem si do poznámek napsala nějaký blud, ale opravdu to znělo přesně takhle :D Po delší době jsem taky šla na Filmový seminář. Dávali film Noe, který byl úplně příšerný, hate recenzi mám v plánu :D


Ve středu jsem byla a učila jsem se na čtvrteční test z Psychologickýh aspektů marketingové komunikace. Snad to také dopadlo dobře :) večer jsme pak měli velkou slávu - oslavu 2. výročí webu Markething.cz - chlebíčky, přípitek pravým sektem a after party v hospodě samozřejmě nechyběla. Pokud někdo sledujete oficiální instagram Markethingu.cz, tak tam je z toho krásná dokumentace, hlavně jak jsem si dali metr panáků, který nám zafinancovala škola :p


Jistě chápete, že v pátek se mi hodně těžko vstávalo. Sice jsem neměla školu, ale šla jsem na schůzku s lidmi z Prague Vintage Fair (taky jsem o nich psala článek, který si můžete přečíst na tomhle odkaze - http://fashion-map.cz/cs/cestujte-casem-s-prague ). Nemůžu o té schůzce mluvit ve víc detailech, ale zdá se, že je všechno na dobré cestě :) Schůzku jsme měli v Karolinu, kde jsem pak na vlastní oči viděla generálního tajemníka OSN Ki-muna! Odpoledne jsme šly s kamarádkou na oběd a pak si dát chill na Náplavku. Den jsem zakončila tak, že jsem si asi do pěti do ráno chatovala na Facebooku, to je tak, když se člověk dostane do několika konverzací s podobnými šílenci, jako jsem já. Navíc události toho dne mě nabudily tak, že se mi vůbec nechtělo spát.


Celý víkend jsem pak byla doma, snažila jsem si předdělat práci na týden, abych se pak zas nemusela o nic starat :)


A co váš týden? :)


A vy víte, co vás čeká v Celém článku...



Recenze knihy Game od Anderse de la Motta

5. dubna 2014 v 23:17 | Markét |  ♠ Books ♠



Anders de la Motte - Game



Tahle kniha byla úplně neuvěřitelná! Zdá se, že švédské literatuře budu muset věnovat více pozornosti. Po skvělém Stiegu Larssonovi (Muži, kteří nenávidí ženy) se odtamtud vyloupl Anders de la Motte, který je povoláním mezinárodní konzultant bezpečnostních služeb, ale ve svém životopise má i povolání IT specialista. Práce v tomto oboru mu zřejmě vnukla nápad na trilogii Game, Buzz a Bubble.


Hlavním hrdinou je HP, jehož život se zrovna nevyznačuje kvalitou. V mládí byl ve vězení a to se na něm podepsalo. Nepodařilo se mu získat žádnou pořádnou práci, a tak si sem tam pomáhá k příjmu krádežemi. Sem tam také vezme nějakou práci, ale to jen proto, aby byl úřad práce spokojený. Jeho život ale nabere tempo ve chvíli, kdy v metru najde luxusně vypadající telefon, který se ho opakovaně ptá, jeslti si chce zahrát Hru. Po chvíli klikne na ano a stane se tak součástí virtuálního světa, který shromažďuje hráče z celého světa, kteří soupeří o nejlepší skóre, které je vypláceno v dolarech. Body se získavájí za úkoly, které zadává Pořadatel. HP je zpočátku nadšený, vrhá se do jejich plnění a nad následky nepřemýšlí. Posléze se mu ale Hra začíná vymykat z rukou a on si konečně začne pokládat zásadní otázky, ohledně toho, jak a hlavně PROČ Hra běží.


Už jen ten popis děje zní lákavě, že? Já jsem původně čekala něco ve stylu Saw, prostě hru o přežití, ale překvapilo mě, že tady se toho všeho hlavní hrdina účastnil naprosto dobrovolně a ještě s radostí. Možná i proto mi byl ze začátku nesympatický, ale s přibývajícími stránkami se začíná ukazovat v novém světle a na povrch vypluje i jeho citlivější část.


Ze začátku mě taky trochu rozčilovaly hojně používané anglické fráze. Sice mi nevadí číst celou knihu v angličtině, ale neustále přepínat mezi jazyky mě zpočátku docela rušilo. Pak jsem ale pochopila, že de la Motte tenhle styl řeči používá jenom v pasážích, které byly z HP úhlu pohledu, a že sloužily k dotvoření jeho charakteru. Když jsem knihu dočetla, všimla jsem si, že mi mimoděk taky občas prolétne hlavou nějaká anglická poznámka, až tak mě četba ovlivnila.


Možná to na vás teď působí, že začátek je slabší, ale to tak vůbec nebylo! Výjimečně bych i řekla, že tady byla první půle skoro lepší než ten konec. V první části si totiž autor se čtenářem vyloženě hraje. Záměrně vás navádí, abyste docházeli k určitým závěrům a nakonec vás překvapí, že je vše úplně jinak. Když se puzzle složí, možná vás to donutí k některým předchozím pasážím se vrátit, aspoň mně se to stalo.


Když jsem došla zhruba do té poloviny, tak jsem si říkala, že je to prostě neuvěřitelný, takové umění hned v debutu. Bohužel se ale nedostatek zkušeností maličkato projevil. Přišlo mi, že po cliffhangeru v půlce už se mu ten příběh nepodařilo tolik vyskládat, jako předtím, ovšem to nic nemění na tom, že napínaavé to rozhodně bylo a nechyběl ani překvapivý závěr.


Sice jsem teda recenzi zakončila menší kritikou, ale rozhodně vám všem Game moc doporučuju. Je to zase trochu něco jiného, než na co jsme zvyklí. I když ze severské literatury jsou stále číslem jedna Muži, kteří nenávidí ženy, Game hrdě navazuje. Pro Daniela Craiga, který je americkou představou švédského akčního hrdiny, zřejmě roste pěkná role.


A jako vždy úryvek, který se nemusíte bát přečíst, žádné spoilery ;)


Wanna play a game, Henrik Petterson?
Yes
No


HP na sedadle strnul.
What the f...!?
Rychle se rozhlédl kolem sebe. Dělá si z něj někdo srandu?
Ve vagonu porůznu sedělo asi deset nebo dvanáct pasažérů. Až na mámu s dvěma rozjívenými haranty se zdálo, že s ním všichni sdílejí jeho ulepené ranní kóma. Svěšené hlavy, skelné pohledy, pot a tělesné teplo. Nikdo po něm ani nezašilhal.
Mrkl znovu na obrazovku. Stále stejný text. Jak ten telefon může sakra znát jeho jméno?
Ještě jednou se rozhlédl, ale nebyl z toho ani trošku chytřejší. Pak zmáčkl No.
Okamžitě se objevil nový text.

Jsi si opravdu jistý,
že nechceš hrát Hru, HP?



Odkaz na můj nejnovější článek ;)

2. dubna 2014 v 0:11 | Markét |  Me & My Life





Mé aktivity na blogu ubývá, ale s tím úměrně roste moje aktivita na jiných místech, a tak se stalo, že mi na internetu vyšel již druhý článek. První jsem tu taky sdílela, byl o fashion marketingu v Čechách, jestli si vzpomínáte ;) a kdyby ne, můžete to klidně napravit, lajkovat, sdílet, whatever.. www.markething.cz/modni-podzim-po-cesku


Párkrát jsem tu zmínila, že teď jsem jaksi na zkušené u Fashion-map.cz, webu, který se české a slovenské módě věnuje. A právě tam mi vyšel můj článek číslo 2, který je o novém projektu Prague Vintage Fair. Budu moc ráda, když si článek přečtete a ještě radši budu, když mu dáte like, buď přímo na stránkách nebo na fb Fashion Map.


Moc díky všem, kteří to udělají, je to pro mě docela důležité ;)


http://fashion-map.cz/cs/cestujte-casem-s-prague